GALERIE PAVOUKŮ
Araneus diadematus — křižák obecný
autor původní fotografie: © aranearium.cz
Popsal: Clerck, 1757 *
Čeleď: Araneidae — Křižákovití
Rozměr: ♀ — 18 mm, ♂ — 9 mm
Rozšíření: holarktická oblast, Evropa, Asie
Rozšíření v ČR: ano
Prostředí: lesy, křoviny, louky
Charakteristika:
Zbarvení je variabilní; od světle hnědého až po červenohnědé a černohnědé. Vždy je zřetelná křížovitá kresba, tvořená pěti bílými skvrnami (čtyřmi podélnými a jednou kruhovitou uprostřed); jednotlivé skvrny mohou být redukované, nebo také splývají. Typický svým vzhledem bývá také zadeček: v první třetině je nejširší, odtud se pozvolna dozadu zužuje. Samec je zbarvením těla a kresbou stejný jako samice, ale má podstatně menší zadeček. Tento druh křižáků se vyskytuje ve dvou velikostních variantách. Větší jedinci se zřejmě svlékají vícekrát než menší. Období dospělosti: srpen až říjen.
Způsob života: Jejich kolová síť je k nalezení nejčastěji v menší výšce na větvích stromů, na keřích, vzácněji v trávě. Celá síť bývá často zavěšena na jednom silném nosném vlákně, napnutém mezi stromy. Síť je většinou tvořena více než třiceti paprsky. Střed je vyplněn hustým pavučinovým hedvábím, na něž se vně připojuje zóna zpevňovacích vláken tvořená asi 6-8 spirálovitými závity. Poté následuje zóna bez spirály a za ní začíná konečně lapací spirála pokrytá četnými kapičkami lepu. Jednotlivé závity spirály jsou u sítě dospělého pavouka vzdálené asi 3 mm, k vnějšímu okraji to může být o něco více, a to především ve spodní části sítě. Na rozdíl od dalších druhů rodu Araneus sedí křižák obecný přes den většinou uprostřed. Úkryt mimo síť zpravidla chybí.
Rozmnožování: Dospělý samec si nepřede žádnou síť, nýbrž se potuluje v okolí při hledání partnerky. Po objevení sítě dospělé samice, upřede k okraji sítě nejdříve vlastní vlákno, které poté poslouží námluvám. Vytrvalým a postupně zesilujícím drnkáním na vlákno přiměje samici, aby opustila střed sítě a, pokud je svolná k páření, přelezla k „reklamnímu“ vláknu samce. Poté samice ještě několikrát jakoby odstoupí a samec ji musí znovu drnkáním na vlákno přivábit. Konečně se samice zavěsí hlavou dolů a obrátí břišní stranu k samci. Nyní se musí samec pokusit bleskově rychlým skokem umístit jedno makadlo do epigyne. Zpravidla nikdy se to nepodaří napoprvé, a tak tyto skoky musí opakovat. Často dokonce až hodinu. Když se ale zakotvení makadla podaří, otočí se samec kolem zakotveného makadla a přistane hlavou dopředu na břišní straně samice. Spojení trvá asi 10-20 sekund. Poté samec seskočí a na bezpečnostním vláknu se spustí k zemi. Hned nato obvykle začne s námluvami znovu, přičemž zavádí druhé makadlo.Samice je k páření svolná obvykle jen několik dní po posledním svlékání. Pokusy samce pářit se mimo tento čas často končí jeho smrtí. V září či v říjnu zhotoví samice na skrytých místech ze žlutavé vláknité vaty několik kokonů. Vedle posledního zůstává sedět a krátce nato umírá. Mláďata opustí kokon v květnu, přičemž se nejprve shromáždí v jakémsi hustém hroznu. Po několik dnech se poprvé svlékají, poté se rozptýlí do okolí a utkají své první kolové sítě. Do podzimu dorostou velikosti přibližně 3-5 mm. Přezimují a následujícího léta dospívají.