PŮVOD PAVOUKŮ

Z nebe nespadli, to nám vysvětlil už pan Darwin.

Jak jsou ale na zemi dlouho? Naneštěstí jsou pavouci pro své poměrně měkké tělo nevhodný materiál pro uložení ve formě zkamenělin a tak se jich mnoho neuchovalo. První nálezy pavouků se datují už z prvohor. Jsou z vrstvev středního devonu (prvohory) starých okolo 390 milionů let. Tvor jenž nesl znaky klepítkatců byl na zemi ještě o nějakých 250 milionů let dříve. První známé dobře zachovalé fosilní nálezy již hotových pavouků, pocházejí z pobřeží Baltu a jsou staré přibližně 38 milionů let (na obr.).

Anatomie prapředka klepítkatců není zcela jistá. Jisté je jen to, že byl tvorem mořským. Předpokládá se, že nejblíže se mu podobají dnešní hrotnatci. Z tohoto prapředka se mimo jiné vydělili i dvě větve vedoucí k dnešním pavoukovcům. Vodní, jež je dnes známá ve formě štírů, a suchozemská, vedoucí k pavoukům. Obě tyto větve se postupem času dál dělí, až dávají základ pro celou třídu pavoukovců.

Pavoukovci se od ostatních členovců zřetelně liší počtem kráčivých končetin, až na vyjímky mezi roztoči (tyto vyjímky jsou ale dány pozdější redukcí z důvodu funkčnosti) mají končetiny 4, na rozdíl od korýšů — 5, hmyzu — 3 a mnohonožek (jak už sám název napovídá) — mnoho. Ne, stonožky doopravdy 100 párů nemají. Nehledě na postavení zadečku, je pro pavoukovce — na rozdíl od hmyzu — typické pevné spojení hlavy a hrudě do jednoho celku, tzv. hlavohrudě (cephalothorax). Zadeček už může být připojen různě. Ať pevně plnou šíří, kdy tělo tvoří jednolitý celek (sekáči — Opilionida), výrazným zúžením (solifugy — Solifygida) nebo přes pohyblivou stopku u pavouků (Araneida).

Pavouci se během svého vývoje dále rozdělili do tří skupin. Nejblíže svému původnímu předku je podřád — sklípkoši (Mesothelae), jehož zadeček (abdomen) ještě nese charakteristický znak daný všem členovcům — rozdělení na články, dalším znakem jednoznačně sklípkoše vydělující od ostatních pavouků je umístění snovacích bradavek uprostřed ventrální strany zadečku. Vývojově výše pak je druhý podřád — sklípkani (Mygalomorphae neboli orthognátha), který má zadeček již nesegmentovaný, původní články jsou naznačeny pouze ve formě stigmat, barevných skvrn a pod. Snovací bradavky jsou posunuty do zadní části zadečku a můžou tak přesněji plnit úlohy dané jim pavoučími potřebami.

Pojmenování podřádu Mygalomorphae podle tvaru klepítek jako "orthognátha" se z hlediska systematiky nejeví příliš šťastné, neboť v souladu s logikou nazývání podřádů podle typu klepítek, by měl být tímto způsobem označen i podřád Mesothelae, tedy jako "plagiognatha", což se ale v praxi neděje a podřád Mesothelae je vždy nazýván Mesothelae, někdy však také Liphistiomorphae — korespondující svojí koncovkou s vhodnějšími názvy podřádů, přesto že plagiognáthní typ klepítek je v podřádu Mesothelae zastoupen výhradně, kdežto podřád Mygalomorphae jako "orthognátha" a zároveň i podřád Araneomorphae jako "labidognatha" podle typu klepítek označovány jsou zcela běžně, navzdory faktu, že v podřádu "orthognátha" jsou zastoupeny jak klepítka orthognáthního typu, vývojově vzešlé — stejně jako klepítka labidognáthní — z klepítek plagiognáthních, tak i samy klepítka vývojově původní, tedy klepítka plagiognáthní (nehledě na skutečnost, že se jako pavouci orthognáthní někdy naprosto nesprávně označují vedle pavouků podřádu Mygalomorphae zároveň i pavouci podřádu Mesothelae), čímžto podřád Mesothelae a podřád Mygalomorphae takovýmto způsobem pojaté pojmenování od sebe nijak nerozlišuje, resp. rozlišuje nepřesně, či v místě nevhodném, ačkoliv by z hlediska systematiky rozlišení být přesné mělo a také podle jiných symptomů rozlišení přesné a dostatečné být může a je! Zmatek vnesený takto pojatým nazvoslovím se příliš nápadně podobá zmatku v souvětí předešlém a proto se zde napříště podtřídy podle typu klepítek nazývat nebudou.

Na nejvyšším vývojovém stupni stojí podřád dvouplicní (araneomorphae) — v některé literatuře uváděni jako "pavouci praví", či "vlastní pavouci". Jejich celková rozmanitost je oproti předešlým podřádům daleko vyšší a tomu jsou podřízeny i rozdíly v orgánech. Složitější pohlavní orgány jak u samců, tak samiček (pohlavní destička), typ chelicer, u některých přítomnost kribela, vzdušnic, více druhů snovacích žláz a pod. Popisy těchto orgánů budou uvedeny v kapitolách oddílu TĚLO.