Solifygida — solifugy
Popsal: Sundevall, 1833
Rozšíření: tropy a subtropy Evropy, Asie, Afriky a Ameriky.
Prostředí: teplé a suché stepi, polopouště a pouště, vzácně i v lesích.
Charakteristika:
Nejedovatí, středně velcí pavoukovci (až 10 cm). Popsáno je přes 1000 druhů ve 140 rodech. Noční lovci, kteří svou kořist (veškeré členovce, ale větší druhy i menší obratlovce - ještěrky, hady, ptáčata a malé savce) zabíjí drcením mohutnými klepítky.
Hlavohruď vzdáleně připomíná primitivní pavouky, je však členěná jiným způsobem. Hlava a první články hrudě jsou nepohyblivě spojeny a překryty tvrdým tergitem (propeltidum), z kterého vybíhají přímo vpřed namířená klepítka. Členění přední hlavohrudě není zhora patrné. Následují dva články hrudě kryté samostatnými tergity (mesopeltidium a metapeltidium) a přes zúžení sedmého zbytkového článku je napojen zadeček z deseti mezi sebou pružně spojených článků. Většina druhů má jen jeden pár očí, zřídka mají ještě jeden pár vedlejších očí. Makadla solifug jsou velmi všestraně použitelná, skládají se ze šesti článků a jsou často dlouhá jako nejdelší pár kráčivých končetin, mají přísavky díky kterým výborně šplhají a množství čidel pomocí nichž dokáží zachytit i nepatrné chvění půdy. Na koncích makadel ústí lepivé žlázy. Makadla slouží jak k vystopování, tak i k lapení kořisti. Pomocí makadel a klepítek dokáží solifugy stridulovat. Klepítka jsou nůžkovitého tvaru s řadou četných zoubků. Pohybují se nezávisle na sobě a současným stříháním pohyblivé části kořist v krátké chvíli rozdrtí v beztvarou kaši, kterou vysají podobně jako pavouci. Nohy jsou umístěny na čtvrtém - šestém článku. Skládají se z koxy, trochanteru (může být rozdělen nz dva díly), femuru, patelly (delší než u pavouků) tibie a tarzu. Mají velké množství trichobotrií. První pár je výrazně menší než ostatní, neslouží k pohybu, ale jako druhý pár makadel. Ostatní páry se postupně zvětšují. Tarzy druhého - čtvrtého páru mají 1 nebo 2 drápky. Poslední nohy jsou zespoda vybaveny pěti zvláštními sensory ve tvaru disku na stopce. Na abdomenu nejsou přítomny žádné přívěsky.
Vnitřní orgány jsou podobné pavoukům. Solifugy nemají plicní vaky, dýchají vzdušnicemi jež ústí průduchy do kox druhého páru nohou a okrajů sternitů druhého a třetího článku abdomenu (někdy i čtvrtého). Srdce má osm ostií (dvě cefalotorakální a šest abdominálních). Nervová soustava je soustředěna do hlavohrudi, sestává z hřbetního a břišního ganglionu spojených do tvaru prstence, ke kterému je zezadu připojen malý abdominální ganglion. Vyměšování je tvořeno malpigickými trubičkami a párem kyčelních žláz, které se otevírají na spodu makadel. Anální otvor ústí na konci 10. článku.
Samci jsou obvykle menší než samice. Pohlavní dimorfismus solifug není na první pohled příliš patrný. Rozmnožování solifug se děje jak přímým, tak nepřímým přenosem spermatu. Při nepřímém přenosu samec nejprve vypustí spermatofor na zem a do pohlavního otvoru samice jej zasune pomocí klepítek. Při páření samec přivede samici do strnulého stavu a následně převrátí na záda a oplodní. Samice poté vykopá doupě kam naklade 50-200 vajec. Samice se pak o potomky starají až do doby, než jsou zcela samostatní.