ROZMNOŽOVÁNÍ

Technika plození

Tak jako vesměs v celé přírodě, jde i u pavouků při procesu reprodukce o zachování rodu pomocí spojení příslušných částí samičího a samčího genetického kódu a jeho předání novému životu. Rozmnožovací orgány tomu sloužící se od orgánů jiných členovců dost liší. Je to dáno způsobem páření, které je u pavouků velmi netradiční. Předání spermatu se totiž neděje přímo z jednoho pohlavního otvoru do druhého, ale zprostředkovaně přes samčí makadla, resp. bulby (pohlavní orgány umístěné na posledních článcích makadel). Samci si před vyhledáním partnerky vyjmou své sperma z pohlavního otvoru a uloží do váčků v bulbech. Teprve z nich putuje sperma zanořením embolu (tuhý výběžek bulbu, tedy jakási bizarní obdoba penisu) do pohlavního otvoru samice. Samičí rozmnožovací orgány se skládají ze dvou vaječníků, dělohy a spermatéky ústící otvorem v pohlavní destičce (epigyne). Při kopulaci je sperma uloženo do spermatéky do té doby, než jsou vajíčka zralá k oplodnění. Další zvláštností je tvar bulbu a embolu. Ty musí přesně zapadat do otvoru v epigyne. Bez toho ke spáření nemůže dojít. Tvary bulbů u labidognáthích pavouků jsou roztodivné, ale tvar epigyne jim přesně odpovídá. Nemůže tedy dojít k planému zpáření mezi jinými druhy, jejichž pohlavní orgány do sebe nezapadají, na obr. 1 bulbus dospělého samce cedivky domovní - Amaurobius ferox. Pro arachnology má tato vlastnost uplatnění v určování druhů, které je mnohdy na tomto způsobu závislé. Protože bulby jsou dva, dochází při samotném aktu ke střídavému zasouvání bulbů, u některých druhů se akty opakují a při každém se zasune jen jeden z nich. U zástupců skupiny haplogynae (druhy jejichž samice epigyne nemají) se zasouvají oba bulby najednou.

Páření

Nikde se tak nepěstuje kanibalismus, jako při pavoučím páření. Je jedním z důvodů, proč jsou pavouci vnímáni tajemně a rozporuplně. Je to však věta pravdivá jen z části. Mnohým druhům je totiž přisuzován neprávem. Snovačky rodu Latrodectus po něm dokonce získaly své jméno - černá vdova. Velikostní rozdíl mezi pohlavími u vdov je značný, proto samec není pro samičku až tak atraktivním soustem a k jeho pozření dochází jen zřídka. Obecně však platí, že samci pavouků při páření o svoje přežití nějak pečovat musí.

Nejčastěji to řeší více či méně úspěšnou předehrou. Jiné druhy např. lovčík hajní se chrání svatebními dary. Uloví mouchu a předhodí ji samici v dárkovém balení. Zatímco ona hoduje, samec se nerušeně věnuje zavádění makadla. Samci některých čelistnatek, vybaveni zvláštními výrůstky na chelicerách dokáží udržet čelisti samice v bezpečném stavu. Proto ani žádné námluvy neprovozují a jdou rovnou na věc. Listovník používá jiný způsob pacifikace, samičku prostě spoutá. Pavouci s dobrým zrakem (denní lovci netvořící lapací sítě - slíďáci a především skákavky) předvádí pro zaujetí samičky zásnubní tance. Zvedají přední nohy, mávají jimi jako semafory, jako kraby ustupují do strany, a hned zase zpět a na stranu druhou. Která by neodolala? Nakonec nejsou opomenuty ani sluchové vjemy. Samec snovačky pokoutní užívá k upoutání partnerky mezi cvrčky oblíbenou stridulaci. Mimořádně těžké to mají sklípkánci a obecně všechny druhy žijící v doupatech rourkovitého typu. Jejich šance na přežití jsou mizivé. Většinou skončí coby potrava pro budoucí potomky. Stepník rudý na celý problém rezignuje úplně. Přestože žije několik dní před pářením v doupěti společně se samičkou bez újmy na zdraví, po spáření sám dobrovolně uhyne.

Různým způsobům námluv pak odpovídají i různé způsoby kopulačních poloh. "69", by se mohla po zevrubnějším prozkoumání nazvat změť nohou na obr. 2, kde párek slíďáků hajních - Pardosa lugubris předvádí (při troše fantazie) u lidí oblíbenou pozici.

Jak "to" dělají křižáci obecní

Kamikadze lásky v pravém smyslu slova. To jsou křižáčtí samci. Vrhaje se vstříc nebezpečí po celé generace. Obětujíce své nejcennější - své životy, aby dali vzniknout životům novým. Páření křižáků je zkrátka riskantní podnik. Zde je obava z kanibalismu na místě.

Samec začne poklepávat na jedno z diagonálních vláken samičí sítě, po kterém zároveň pomalu šplhá směrem ke středu. Samička v tu chvíli už ví, že to není kořist. Přesto občas agresivně startuje směrem k samci, který se rychle vrací do bezpečné vzdálenosti. V této fázi námluv bývají první oběti, obzvlášť, když je samec menšího vzrůstu. Postup se opakuje několikrát, než samička ve svém výpadu znehybní na půli cesty ze středu na okraj sítě ve vztyčené poloze, tolik rozdílné od polohy lovce. Neklamné znamení ochoty ke spojení. Postoj samičky umožní samci bleskurychle vniknout pod samičku, zároveň ji obemknout výrazně delšíma nohama. Takto "uvězněná" samice nepředstavuje v tuto chvíli nebezpečí. Po dobu předávání semene se párek nijak neprojevuje. Trvá to asi 10 - 30 sekund. Potom sameček střemhlavou rychlostí seskakuje po vlákně mimo pavučinu a zůstává viset 20 - 30 cm pod ní. Kruhová síť křižáků obecných není nikdy orientovaná dokonale svisle a pavouk k ní přisedá vždy ze spodní strany. Umožňuje to pavoukům rychlým seskokem mimo pavučinu uniknout nebezpečí. Této možnosti nyní využil samec pro záchranu života, pro další pokus o spojení. Opakující se předehra trvá podstatně kratší dobu, samička je svolná téměř okamžitě. Uložení spermatu teď probíhá mezi druhými párovými pohlavními orgány a opět následuje únikový seskok. Když má samec štěstí. Když ne, stává se potravou a plní tak svou poslední úlohu v životě, t.j. přispět svým bílkovinovým potenciálem ke zdárnému vývinu oplodněných vajíček.

Třesavčí milování

Třesavky jsou milenci rozvážní i hraví. Třesavčí chůze sama - snoubící stařeckou nejistotu s ladností - zamezí zbrklému chování. Ani samčí postkoitální úprk není tak zběsilý jako u jiných druhů. Odchází středem se vztyčenou hlavou. Pardon - hlavohrudí. Pravda, poněkud spěšně, ale ne přespříliš. Milostný akt, který mu předchází, začíná předehrou trvající až třičtvrtě hodiny. Sameček bubnuje - sotva znatelně - na vlákno sítě. Snad sambu chystá se tančit. Ne tělem, jen nohama vrtí a stepuje. Samička, klidná a netečná, nejeví známky vzrušení. Sameček zintenzivňuje své snažení, opakuje stále a znovu své bubnování. Pocukává sítí. Samička začíná reagovat. Trpělivost! Ještě chvíli. To musí zabrat! Nápadník neúnavně tančí a drnká. Nevěsta ožívá, zprvu nesmělá zdá se, pak vstřícně se staví. A sameček bubnuje. Konečně, zlákaná vychází vstříc, nastavuje v tranzu své vnady. Pravá chvíle zmocnit se roztoužené milenky. Skok! Spíše však zhoupnutí. Jako pohlazení. Spojení samotné není vidět, je patrné pouze ze žhavé energie vášnivých tvorečků. Proplétající a vlnící se dlouhé štíhlé nohy působí na okamžik jak' dílo Michelangelovo. Plných pět minut tření, laskání, milování... a předávání genetického kódu. Hbitý únik. Následuje krátký odpočinek než všechnu tu nádheru zopakují znovu ještě jedenkrát. Nyní je akt - po necelé hodině a půl - dokonán. Ona, již znavená, nemá sílu pronásledovat svého uchvatitele, jen naoko, dva tři kroky. On, bez velkého spěchu odkráčí. Snad za novou láskou, těžko říci.

Nemohu si pomoci, já je tak viděl...