JEDOVATÍ PAVOUCI
Jedovatost pavouků obecně
V zásadě platí, že až na několik málo vyjímek, jsou všichni pavouci jedovatí. Jed pavoukům slouží k usmrcení, nebo ochromení kořisti a k náslenému rozložení. Má ale i obranný význam. Kousnutí pavoukem většinou není člověku nebezpečné. Ať už protože nedokážou prokousnout pokožku, nebo jejich jed není dostatečně účinný. Tito malí tvorové mají jed uzpůsoben pro organismy srovnatelné velikosti, většinou jiné členovce, ale i zárodky obratlovců, jako jsou například pulci. Do jídelníčku velkých sklípkanů patří i myši a jiní malí obratlovci.
Existují dvě skupiny jedu. První má nervově paralytické účinky (neurotoxin) a druhý (histotoxin), pro člověka méně nebezpečný (o to však bolestivější), napadá a rozkládá tkáně a krevní oběh. Účinky kousnutí bývají podobné bodnutí včely nebo vosy, včetně zvýšených projevů u alergiků. Obr. 1 - kloub prstu po kousnutí pokoutníkem stepním - Tegenaria agrestis.
Druhy člověku nebezpečné
Nejúčinější jed mají snovačky rodu Latrodectus. Jeho nejdůležitější složka je tzv. alfa-latrotoxin. Tato látka je až patnáctkrát toxičtější než jed chřestýše. Pro malé množství vstříknutého jedu je však kousnutí snovačkou smrtelné jen ve vzácných případech. V různé literatuře se uvádí 2 - 4 % případů. Vždy jde o děti nebo osoby nemocné či jinak oslabené.
Nejjedovatějšími ze snovaček jsou druhy: snovačka kalichová - Latrodectus mactans, snovačka kalifornská - Latrodectus hesperus (obě z Ameriky). Nebezpečné jsou také: snovačka Hasseltova - Latrodectus hasselti (Austrálie), snovačka katipo - Latrodectus katipo (Nový Zéland), snovačka jedovatá - Latrodectus tredecimguttatus (pás od středomoří až k Číně), a další americké druhy: snovačka kanadská - Latrodectus variolus, snovačka hnědá - Latrodectus geometricus a snovačka biskupská - Latrodectus bishopi. Dá se předpokládat, že i ostatní snovačky rodu Latrodectus jsou podobně nebezpečné.
Další nebezpeční pavouci pocházejí z podřádu orthognátních pavouků - Mygalomorphae. Konkrétně je to z čeledi sklípkancovití - Hexathelidae, druh sklípkanec jedovatý - Atrax robustus žijící převážně na předměstí australského Sydney. Velmi jedovatí jsou i další orthognáti především z Afriky a Indie.
Skupinu pavouků s jedem rozkládajícím tkáň zastupují koutníci čeledi Sicariidae , z nichž nejznámější svými účinky jsou: koutník jedovatý - Loxosceles reclusa a koutník zavlečený - Loxosceles laeta. Zranění těchto pavouků je velmi bolestivé a hojí se nesmírně dlouho, několik týdnů a nezřídka i měsíců. Obr. 2 - tuto část předloktí znetvořil svým histotoxinem koutník jedovatý - Loxosceles reclusa.
Naši pavouci
U nás tak velké nebezpečí nehrozí. Naším nejjedovatějším pavoukem je pravděpodobně Zápřednice jedovatá - Cheiracanthium punctorium z čeledi zápřednicovitých - Miturgidae. Její kousnutí je velmi bolestivé a způsobuje velké otoky, v žádném případě však nemůže dojít k trvalému poškození zdraví. Podobné účinky má i pod vodou žijící vodouch stříbřitý - Argyroneta aquatica z příbuzné čeledi stínomilovitých - Cybaeidae. Některé další druhy mohou způsobit také nepříjemné poranění, ale jak bylo uvedeno na začátku kapitoly, nejsou to zranění významná a nemá smysl je popisovat. Při obavě z kousnutí záleží více na velikosti klíštěk chelicer než na velikosti pavouka.